Minerály Ostrava 2009




Ostrava 2009

Tato sekce byla vytvořena po čištění a kompaktizaci webu a získání prostoru pro doplňování nových lepších fotek. Minerály Ostravska by si zasloužily ještě důkladné zpracování, zde jde jen o kompilát fotek, které zbyly a vypadají ještě obstojně, o letmý pohled do hydrotermálních minerálů, ledovcových závleků, sedimentů a podobných struktur. Skalická - Baštická série, která do Ostravy zasahuje jen okrajově, takže spíše by se hodil název "Minerály Frýdecka" ale tam k tomu zase název "Minerály Podbeskydí..." nebo "Minerály pestrých hornin či lokálních vulkanitů", je to prostě složité, když je to rozvlečené na větší ploše, co s tím?

 

Plusy:

  1. Pro specialisty spíše raritní minerály, které bohužel rychle mizí.
  2. Voda z Beskyd relativně kvalitní, v závislosti na počasí, a nyní i na devastaci hor.
  3. Čtyři typy nalezišť - důlní, ledovcové, hydrotermální a vulkanické minerály.
  4. Hornická historie těžby uhlí pro toho koho to zajímá, slušná sbírka prof. Pošepného.


Mínusy:

  1. Otřesné životní prostředí, jedno z nejhorších na světě.
  2. Odlehlost a mrňavost lokalit, bez místního průvodce malá šance na nález.
  3. Mizerná infrastruktura a služby všeobecně, likvidace nalezišť zástavbou i rekultivací.
  4. Bohužel "zbytek" republiky ne nadarmo hovoří o ostravském křupanismu a agresi...

 

Zhodnocení celkové: 0- katastrofa, 3- velmi slabé, 5- průměr, 7- velmi dobré, 10 - dokonalost.

Voda:7
Půda:0
Vzduch:0

Krajina:0
Města:0
Ubytování:5

Stravování:4
Sportovní vyžití:3
Kulturní vyžití: 2
Infrastruktura:1
Lidé všeobecně:0

 

Celkově Ostravsko nelze na výlet doporučit, jenom jako unikát, podívat se - abyste si vážili toho, že žijete jinde...Ostravská pánev je beznadějně otrávená, životní uroveň je zde tristní a vyhlídky do budoucna špatné. Každý rok tento region opustí cca 2000 obyvatel. V době kdy tuto sekci přesunuji (konec roku 2019) došlo k obrovskému odlesnění Beskyd, tak brzo i ta dobrá voda přestane téci...fakt zoufalství.


Rozličné materiály co se našly kolem Ostravy v roce 2009:

 

Ankerit, kalcit, křišťál a stopy pyritu a siegenitu na devonské arkóze
Klasický "haldový produkt", symbol ostravských důlních minerálů z odvalu hlušiny po těžbě černého uhlí.

 




Křemenné hmoty jsou mezi sběrateli velmi oblíbené. Ostravsko nemá naleziště takové jako v Podkrkonoší, avšak i zde je několik melafyrových mikrolokalit, oblastí vázaných na vulkanismus hlubinných zlomů Karpatské soustavy. O to více jsou nálezy zajímavé a textura chalcedonů atypická. Označení odrůd je spíše sběratelského rázu, ale pro orientaci a třídění nálezů přece jen podstatné.


Bleskový, zříceninový achát
Základem je matrix buližníkového typu, do jehož trhlin se vlévaly křemenné roztoky.
 



Achát plamenový
Je velice zřídkavý, ale dobře odlišitelný typ, zavlečený ledovcem z neznámé lokality mimo ČR







Rosacitrín
Materiál, pro který jsem byl nucen zavést tento pojem, představuje směs růženínu a citrínu, poměrně zřídkavý, ale přesto dobře vymezený typ. Druhá strana rosacitrínu ukazuje proč tohle pojmenování. Všechny nalezené kameny jsou takové.




Opál v hornině, limnokvarcit
Nové naleziště tohoto materiálu kde se vyskytuje v obrovském množství, ale nevalné kvalitě pro broušení. Základem je opukové souvrství nasedající na Slezský příkrov. V opuce jsou polohy horniny rovnoběžně páskované opálem, které postupně přecházejí v křemelinu a nakonec až v dřevité opály. Jakostí nemohou konkurovat dřevitým opálům ze SR, zejména pro svoji tříštivost. Lokalita má mocnost několik metrů a táhne se v pásu od Datyň až kamsi za Polanku n.O.







Vzpomínka na Hončovu Hůrku
Dnes již beznadějně vybrakované naleziště, přesto pozorný sběratel jako já, může mít štěstí, ale raději s tím nepočítejte, mně takové kameny vyskakují samy ze země...Ametystová geoda s typickým světle fialovým křemenem obvyklým pro tuto lokalitu. Geody jsou vlastně konkrece, proto na tomto webu nesmí chybět. Na druhém obrázku kalcitová geoda ze stejného místa.





Kalcit cvočkovec
Co Ostravsko Ostravskem stojí nepamatuji si, že bych někde viděl takhle krystalovaný kalcit. Tenhle se navíc ukrýval v jílovité geodě, které se bohužel rozletěla na několik kusů. Materiál pochází z lokálních vyvřelin u Frýdku - Místku. Na druhé fotce je vidět s narostlým krystalem aragonitu, částečně korodovaného. Průměr geody byl 12 cm, největší krystal 3 cm



Kalcit hematitová konkrece
V podstatě se nejedná o konkreci jako takovou, ale o valoun krevelu prorostlého kalcitem.



Krevel
Když už jsme u toho krevelu - toto je prášková forma stmelená do valounů , ve vodě přece jen zvolna rozpustná, protože je vysrážená z horkých roztoků a uložena v podobě sedimentů. Tady bych si nedovolil operovat s názvem hematit protože, ačkoliv jakoby jde o ten samý minerál, poměr oxidů železa je celkem jiný, zde je vyšší procento limonitu. Tento minerál není leštitelný jako je tomu u hematitu. Existencí celé řady přechodových materiálů se rozdíly vlastně stírají, ale celá skupina by si zasloužila podrobnější vědecké zhodnocení.




Goethitová konkrece
Zde je unikátní odštěpek 15 cm velký z cca 20 cm velké konkrece, která představuje směsi limonitu, ale především goethitu s jílovými minerály. Uvnitř konkrece je další vložená konkrece -zárodek tvořený železem jen velmi slabě oxidovaným. Co je na této konkreci ještě zajímavé - povrchová slupka byla opět z rozpukaného oxidovaného železa, která jako kůrka opadla. Vnitřní mezivrsty jsou ze sideritu. Tyto materiály někde plynule přecházejí v pelosiderity, největší konkrece o průměrech 2 až 4 metry byly na pravé straně pod mostem ve Sviadnově než je v roce 1997 za velkých povodní odnesla Ostravice.

 



Slínová konkrece
Podstava konkrece z jílovitých materiálů jako je opuka, kaolín, plavená křída. Erodovaný vrchol kopule se zcela rozpadl a ukázal překvapivě excentricky umístěný, přirostlý, vpašovaný valoun - zrno glaukonitického pískovce 2 x 2cm. Vysvětlit jak se tam dostalo a zda mělo vliv na tvorbu konkrece je obtížné. Příručky nás učí, že konkrece je shluk minerálů, hornin nahloučených do geometrického útvaru, vesměs kolem nějakého zárodku. O příčinách už se tolik nepíše. Za typovou konkreci dle takové definice lze tedy považovat kupř. perlu. Tvar a poloha má zásadní význam zda se bude utvářet kulovitá konkrece, nebo vřeteno, ovšem rozhodují i další vnější a vnitřní vlivy.

Já konkrece rozděluji podle vzniku takto:

1. S jádrem minerálním - stejným nebo jiným vloženým zárodkem minerálu, horniny.

2. S jádrem živočišným - fosilií atd.

3. Bez jádra - pak je ale otázka jak to, že ke vzniku konkrece vůbec dojde.

3.1 Bez jádra - fosilie se rozložila, nebo přeměnila na minerály, pyrit, karbonáty, oxidy železa, uranu i čisté zlato! (vznik zlatých nuget pomocí bakterií!!!)

3.2 Bez jádra vlivem fyzikálních vlivů - ložiska tuhnutí, odmíšení z roztoků, nestejnoměrné chladnutí, pohyb vrstev, nadložní tlaky atd.

3.3 Bez jádra z příčin chemických - dle vzájemných reakcí

3.4 Bez jádra z příčin zcela neznámých


Karbonátová konkrece s plasmou
Němci tomu říkají modrokámen a takhle tedy přesně vypadá pravá plasma. Ovšem na HH se našly plasmy i zelené, žluté atd., podle toho zda byly barvicím minerálem chlority nebo oxidy železa. Nejedná se o naleziště na HH, dnes již nemá smysl grasovat na jednom kopci. Kdo si dá trochu práce a koukne se do geologických map, snadno zjistí, že takových efuzív jako je HH je na trase Hranice - Český Těšín celá řada. Stejný vznik, podobná mineralizace. A toto je nález z jednoho z nich. Roubík má 20x 10x 5cm rozměry a před odštípnutím konce vypadal stejně jako ostatní bílé vápencové kameny.


Seladonit
Nátoková kůrka z čistého seladonitu. Tento od glaukonitu rozliší až rastrovací elektronový mikroskop popřípadě detailní spektrometrie. Směsné systémy rozlišiti nemožno vůbec.


Heulandit nasedající na kalcitu a ten na limonit
Tento materiál je známý pod starým názvem jako klinoptilolit a sběrateli byl hojně dolován na výše zmiňované HH v místě "u jezírka". Po jeho loňském vybagrování nějakými zoufalci, jsem byl nucen najít si novou lokalitu. Věřte, že na zmiňované trase v Pobeskydí se vyskytuje ve velkém počtu, nejlepší výskyty pocházejí z Bašky, kde povléká kalcitové pecky (až 10 cm) v pseudomelafyrech a čedičových výlevech kde se konkretizovaly v plynových dutinách. V kalcitových peckách tam lze nalézt ještě analcim, leucit, pyrit a siderit.



Chloritová konkrece s neznámými globulemi
Chlorit, smektit, montmorillonit, slepené dokupy glaukonitickým tmelem.



Vyvřelina těšínitoveho typu
Pyroxen, analcim, leucit.


 



Karbonátové brekcie
S obsahem fosilií dokladuje výskyt mořského průlivu v této oblasti. Průliv se dnes nazývá Moravská brána, 15 cm valoun.


Aragonitový cicvár
Veliká vzácnost v podobě trojvrstvé desky, kterou odnesla voda, než jsem spolehlivě zjistil o co se jedná. Mám tedy jen několik malých vzorků. Na tomto místě je vhodné vzpomenout satinspar - vláknitou odrůdu kalcitu, podobnou vláknité odrůdě sádrovce. Satinspar vyplňuje pukliny mezi jílovitou matrix kam se natlačil z hydrotemálních roztoků. Velké kusy se našly u Nového Jičína, v Libhošti, u Příbora , Skalice, Nošovic i jinde. Tady to je však vláknitý aragonit vzniklý ze satinsparu, doplněný rozpuštěným a vysráženými kapkami stejného. Nekrystalovaný aragonit odlišíme od kalcitu vyšší tvrdostí, mastným leskem, kompaktností podobnou umělé hmotě. Barva může být jakákoliv.




Kalcitový cicvár
Jedinečný exemplář kalcitového cicváru 25 x10 cm prosyceného karbonizovaným jílem, což mu dává černou barvu a vzhled asfaltu. Hned vedle ležel kus toho samého v bílem, pro velký stupeň eroze se však při dopravě rozyspal na jednotlivé "floky". Jak tenhle slepenec vzniknul není možno uspokojivě vysvětlit.




Pelosideritová konkrece septariového typu
A pěkně rovně uštíplá (tak jak je pukla sama), tady nesmí chybět. Otázka je jak se ostatní minerály dovnitř septarie dostanou, není to žádný achát, který by měl na to přívodní kanálek, ani to není pod tlakem jak se dodnes všeobecně soudí. Je to způsobem tuhnutí jednotlivých fází, kdy nejprve zatuhne těžkotavitelný pelosideritový obal, čímž dojde k odmíšení roztoků v centrální oblasti. Zatímco okraje chladnou a napínají konkreci, polotekutý vnitřek popraská. A do takřka vakuové dutiny se začnou vylučovat ostatní nerosty jako kalcit, nebo se do něj zažere limonit a přemění ho na ankerit, dále baryt, křišťál, pyrit, tetraedrit, sfalerit a vzácně wurtzit. Některé konkrece vykazují v jádru zvýšenou radiaci.

 


 

Siegenit na ankeritu s kalcitem
Povlak na devonské arkóze, 15 x 15 x 0,5 cm

 





Glaukonit
Takhle tedy vypadá vrostlý do 35 cm balvanu s kalcitem a limonitem. Při prosycení hornin tyto zbarvuje tmavě až světle zeleně někdy i modrozeleně. Z rozemletých a čištěných prášků se od pravěku připravuje tzv. zelená země - barvicí pigment, přesahující kvalitou všechny ostatní barviva vyráběné moderními technologiemi. Ani dnešní průmysl není schopen dosáhnout takového stupně očištění, musí se proto používat starověké metody. Seladonit rovněž slouží k podobným účelů, makroskopicky se odlišuje sytou lesní zelení (naředěný v různých odstínech "vyblité zeleně") Glaukonit je naproti tomu sytě trávově zelený, v vyšších koncentracích až modrozelený či tyrkysový a snáze vytváří krystaly. Krystaly jsou nepravidelné čočky, jehlice, vše deformované, při styku s kalcitem od něj přebírá tvary přičemž kalcitu znemožní krystalovat.






Klinochlor
Konkrece chloritových minerálů nesmírně obtížně určitelných. Pennin, klinochlor, možná krystalovaný glaukonit. Červené krystaly, kterých je značné procento a podstatně zvyšují váhu konkrece tipuji na lepidokrokit. Materiál byl nalezen jako exotická vycpávka v jílovité dutině chloritických břidlic.

 


TRUBIČKIT - recent

Zde místopřísežně prohlašuji , že jsem našel nový novou odrůdu minerálu limonitu. . Tento materiál provizorně pojmenovávám jako "trubičkit", proč je zřejmé z obrázků. Prakticky se jedná o přírodní vodovodní potrubí. Nesmírně zajímavé je vysvětlit vznik těchto materiálů. V podstatě se jedná o jílovité materiály zpevněné rozpuštěnými a vysráženými oxidy železa. Tyto trubičky se vyskytují pod zemí cca v 5ti. metrových hloubkách kde rostou ODSPODU do vrchu, do délky cca 3 m a po cestě se přirozeně větví.





Trubičky mají různé průměry od vlasových až po několik centimetrů, zde jsou zachyceny střední velikosti 1až 3cm. Trvanlivost je značně rozdílná, zatímco některé se po vytažení ihned rozpadají, jiné se zase rozpouštějí ve vodě, další vydrží tolik jako železná trubka, samozřejmě podle procentuální míry zpevnění jílu železem.
 

Každá trubička roste vrstvovitě a podle počtu vrstev se dá rozeznat kolik let trvá než narostla na daný průměr. V letokruzích lze dokonce poznat, která část přirostla v létě a která v zimě.


Trubičky se v zemi větví, ale nikdy nekříží. Rozvětvené trubičky nabývají vzhledu korálů.
Rozvětvování probíhá již od útlého mládí, v stáří to je možné jen po nějaké havárii. 

 

Když trubička narazí na překážku, nebo se ucpe, vzniknou všelijaké pokroucené tvary, fajfky, hole, nebo i plně izolované duté kuličky s jednostranným přívodem. I tyto mohou dále narůstat.
 

Pro vznik velkého množství podzemních trubiček mám několik hypotéz, jedna šílenější než druhá.

1. Vznikají z dešťové vody, která prosakuje pod jílovité podloží a tam se mineralizuje a spodní vodou je tlačena zpět přes těžkopropustné vrstvy.

2. Vznikají tak, že voda se natlačí do chodbiček způsobených činností žížal.

3. Vznikají jako příčina úderu blesku do země, kterýžto se dále šíři bludnými proudy v glejovité půdě o nestejné vodivosti a tím vytváří chodbičky pro vznik trubiček.

4. Vznikají činností bakterií, nebo šíření vzlínavosti podél kořenů vegetace..

Račte si vybrat, já zase nic nevím



FOSILIE




Aby toho recentu nebylo příliš představuji něco z jurského bradla, které se částečně objevuje v Pobeskydí jako předvoj flyšového pásma. Na snímku je zkamenělý kmínek neznámého stromu i s pěkně zachovalou kůrou z jedné strany, druhá strana je hladká, 30 x 20 cm.


Kalcifikované kosti nebo kly zvířat
Při vytahování jedné konkrece z vápnitého písku jsem narazil na tyhle šavlovité zkameněliny, které měly zdéli dobrých 45 cm, ale při dolování se rozlomily na pár kusů.


 




Pár slov k ostravské burze minerálů:

 

Tak jako na každé akci tohoto typu si musíte dávat pozor na jisté procento darebáků a podvodníku s minerály, kterých poslední dobou bohužel - celosvětově - přibývá. Pokud chcete koupit kámen, šperk, zkamenělinu a nevyznáte se v tom, vemte si s sebou někoho kdo se vyzná jako poradce. Vyplatí se vám to nejen u opálů kde ušetříte desítky tisíc vyhozených korun za bezcenný kus plastu v hodnotě 5 Kč vydávaný za "etiopský opál" či další podobné špeky! Dále přibývá i překupníků, kteří nemaj problém koupit kámen za xx cenu a tu pak vynásobit 40x a takto dále nabízet!!!
 

Doma mám k dispozici cenové databáze pro všechny kameny a k tomu jednoduché testovací systémy, pokud ovšem chcete investovat do drahých kamenů více, burza na to není zrovna nejvhodnější prostor (a ani aukční či certifikované prodejny) i když já jsem nakoupil dobře a spokojeně, prostě nelezte do vody když neumíte plavat a leckdy je to i povodeň...

Zažil jsem i opačný případ kdy sousedka chtěla prodat kamínky z rozpadlého šperku "odborný odhadce" ve zlatnictví jí nabídnul pár stovek, tak se jí to moc nezdálo, ale potom to už to pomalu chtěla vyhodit, ale ještě mi to ukázala a - krátký testík odhalil, že se jedná o fazetované almandiny ve vysoké kvalitě minimálně za 9000,- Kč/ ks...dobrý že?

 


1. Certifikovaný kámen

   Jak slyším, že má něco certifikát zdvihá se mi kufr a rychle si pomáhám pryč. Jedna věc je puncovní systém značení zlata ( i tam jsou podvody ), druhá věc je značení drahých kamenů. Nejčastěji se s tím můžeme setkat u diamantů, safírů, rubínů a spol. To že má něco někde laserem vypálené číslo a k tomu glejt je leda tak reklama a nikoliv záruka toho, že kupujeme pravý dobrý kámen. Jistěže jsou společnosti, které mají zájem o prodej solidního zboží, ovšemže certifikace je tak zárukou leda kvalitního prdu. Dejte si pozor až pojedete do zahraničí na výhodné koupě pod nátlakem, nebo na certifikované garance - známe firmy, které měli desítky certifikátů a most jim stejně spadnul...

   Pro ty co mají hodně peněz a chtějí investovat do drahých kamenů ať si zaletí přímo ke zdroji , třeba na diamanty do Namibie a nakoupí u přímo u těžební společnosti. Rubíny doporučuji kupovat zarostlé v matečné hornině a vůbec ke všemu si přizvat nezávislého odborníka s příslušným testovacím vybavením.

 

 2. Tepelné úpravy kamenů.

   Tepelná úprava drahých kamenů je nejčastěji prováděnou úpravou v Barmě, Thajsku, Číně, i všude jinde. Nelze to nazvat jinak než technickou výrobou, takový kámen nejde považovat za kvalitní přírodní originál. Zastánci argumentují, že i v přírodě projdou kameny žárem, jeképak tedy odlišnosti. S tím lze sotva souhlasit, když uvážíme že kontaktní dvůr plutonu chladne desetitisíce let,  lokální vyvřelé kupy a vulkanická tělesa minimálně desítky a stovky let. Úpravy se týkají projasňování akvamarínů, změny barev tygřím okem a ametysty počínaje, topazy, safíry, rubíny nekonče...Že takový  kámen po letech může barvu opět ztratit nebo případně vlivem změny pnutí začít praskat to už prodávající neřeší...
 
   Za stejný humbuk lze označit změny barev minerálů dosahovaných pomocí radiace, kdy se celé bedny kamenů spouštějí do reaktorů (nikoliv do jádra poch. ! ) takto se upravuje normální křemen na kouřový či záhnědu, vylepšují slabé odstíny na syté u i jiných kamenů- růženín, ametyst, probarvují se i krystaly soli atd. I tyto barvy na světle rychle mizí a není divu: Co příroda dělala po statisíce let, člověk sotva dožene za chvíli, dají se tedy všechny tepelně i jinak upravované kameny označit za podvod, popřípadě pouze za technický výrobek.
  
 
3. Nátěry kamenů.
 
   Nejznámější případ je magnezit obarvený na modro nabízený jeko türkenit, turecký "tyrkys". Jsou i trochu solidnější obchodníci co jej označí jako "modrý" howlit.  O barvení achátů se ani nemá cenu rozepisovat, dnes už není známa jen  výroba "onyxů" pomocí cukru a kyseliny sírové, ale díky moderním pigmentům lze acháty barvit jak je libo. Odlišení je někdy pro laika až nemožné - oxid železitý barví totiž stejně jako ten přírodní, je potřeba tedy znát v jaké barvě se acháty vyskytují na lokalitách a případně si otestovat vzorek námáčením v lihu či slabších zásadách. Někdy se nátěry maskují defekty v kameni,  jako máčení smaragdů v cedrovém oleji, což má zakrýt praskliny, které po vypaření oleje za několik let ukáže, že jsme koupili zcela rozbitý kámen.
 

4. Vydávání kamenů za jiný kámen.

   Podvod nejhrubšího zrna. Prodává kámen většinou jen s úpravou názvu levnějšího za drahý. Tak jsou známy pálené ametysty vydávány za "madeira topas", nebo jen topas. To však nic není, dublety i triplety či jen sklo jsou vydáváné za granáty či jiné drahokamy.  

   U nás je zcela hojně a bezostyšně nabízen levný magnetit  jako dražší hematit, v praxi si to snadno otestujete magnetem - lacný magnetit magnet bere, dražší hematit nikoliv,  přitáhne-li tedy magnet "hematitové" korále je prodejce hovado a vy se podle toho zařiďte.

   Dále je zde obrovské množství syntetických diamantů, korundů, zirkonů, spinelů, ale i slepovaných opálů z epoxidové pryskyřice, mletých a lisovaných lazulitů, tyrkysů, odléváných jantarů i s hmyzem, vydávaných za přírodní, k tomu už je opět potřeba nezávislého znalce s kvalitním vybavením.
 
 

5. Vyrábění krystalů.

   V tomto podvodu vynikají rakušáci a švýcarští brusiči. Z obyčejného kusového křišťálu či jiných odrůd křemene vybrousí krystaly libovolné velikosti ovšem příslušných tvarů a úhlů stran. Proč taky zahazovat surovinu, která se dá prodat mnohem dráž. To se dělá i s turmalíny a jinými kameny, kdy se kusová surovina mění na krystaly. U křemenů to lze poznat, že chybí příčné rýhování, u turmalínů zase podélné, všechna takové výrobky mohou mít zaoblené hrany po leštění a nemají vnitřní strukturu, což je někdy bez vybavení nerozlišitelné.
 
Další skupina je vyrábění krystalů z různých chemických roztoků či tavenin, takové jsou pak těžko rozeznatelné od přírodních, protože vznikají stejným způsobem, většinou pak překvapí jen barva a velikost vzorků. Pokud je prodejcem taková drůza označena jako syntetický výrobek, pak je to v pořádku. Výrobu krystalů najdete různě na netu a jako chemické pokusy je to dobrá zábava. Sám jsem si koupil bizmut a prodejce měl i férové označení - tavený výrobek...vše je pak OK.

 

6. Polodrahokam

   Tenhle nesmysl se u nás hojně rozšířil za socialismu, podporovaný prakticky v každé odborné publikaci. Ale ani na Západě nezaostávali v ničem pozadu takže je tam dodnes platné toto obecné schéma:

1. Východní rozdělení kamenů na drahokamy tvrdost je větší než 7, a polodrahokamy tvrdost je rovna 7 a méně. To bylo podloženo vcelku logickým argumentem, že měkčí minerály se snadno poškrábou prachem - který je právě z 70% tvořen křemenem a tudíž se se nehodí do šperků.

2. Západní rozdělení kamenů na drahokamy tvrdost je větší než 7,  a šperkové kameny tvrdost je rovna 7 a méně, si trošku jakoby protiřečí s výše uv. definicí, že měkčí kameny označuje za šperkové. (někdy se užívá definice - sběratelské)

Co je tedy drahý kámen ?

Kámen je jen tak drahý, kolik je za něj zákazník ochoten dát. V neposlední řadě pro cenu hraje velikost naleziště a dostupnost kamenů v budoucnosti. Z tohoto titulu se jeví rozumnou investicí do kamenů jako čaroit, sugilit, tanzanit apod. neboť jejich nalezište jsou vždy omezená a pro další nálezy do budoucna těžko předvídatelná. Investovat do zlata či diamantů je podle mého nesmysl, neboť jejich těžba bude stoupat a ceny jsou uměle tvořené a velice ovlivněné spekulacemi na trhu.

Za drahokam tedy považujme každý kámen který je vzácný, těžko dostupný v budoucnosti, má vyjímečné vlastnosti, nebo je nějak unikátní, bez ohledu na tvrdost.

Jako drahé kameny můžeme tedy označit třeba:

Astérický rubín, safír, dioptas, dále alexandrit, velké a vybarvené diamanty + turmalíny + odrůdy berylu , krystalovaný čaroit, sugilit, tyrkys, tanzanit, uvarovit, velké dokonalé krystaly dvojlomného kalcitu, pyritu, rodochrozitu, malachitu, fosfofylitu, braziliantu, krokoitu, kornerupinu, taaffeitu, dále pěkně a geometricky vybarvené opály, acháty, nebo krystaly vzácných kovů či zemin aj.


TOPlist